13. komnata Jana Vodňanského – 09:45 (13.3.21)

Písničkář, básník, textař a osobitý filozof čelil komunistickému bezpráví a represím, kvůli nimž se jeho rodina ocitla v ohrožení a existenční nejistotě. Uvádíme k uctění památky Jana Žánr: magazíny, reportáže, dokumenty; Vodňanského, básníka, spisovatele a písničkáře, jenž zemřel ve středu ve věku 79 let. Připravili: M. Vrbová Hynková, J. Halousek, J. Zykmund a P. Křemen.ŠHDTVŠZvukový popisŠSkryté titulkyŠVe středu nás opustil Jan Vodňanský (*19. 6. 1941 - +10. 3. 2021), jenž se do povědomí veřejnosti zapsal především jako autor podmanivě humorných básnických a písňových textů. Dvě desetiletí tvořil autorskou dvojici s hudebníkem Petrem Skoumalem. Svým osobitým smyslem pro absurditu bavili diváky v těžkých dobách komunistické totality. Jan Vodňanský vystudoval Fakultu strojní na ČVUT a v roce 1973 absolvoval ještě na Filozofické fakultě UK. Od raného mládí psal texty a básničky, které publikoval už v roce 1963 v časopisech Mladý svět, Sluníčko, Mateřídouška i Ohníček. Vodňanský a Skoumal se poznali v roce 1962 v pražské Klášterní vinárně a o dva roky později už natáčeli písničky pro rozhlas. Skoumal zhudebňoval Vodňanského texty, Vodňanský je zpíval a komentoval na "textappealech“. Vystupovali v literární kavárně Luxor, Redutě i na zájezdech mimo Prahu, než jim stálé angažmá nabídl Činoherní klub. V květnu 1969 tu zahájili premiérou pořadu S úsměvem idiota, scénickými kolážemi parodických skečů, básní a písniček, kterými reagovali na aktuální situaci v zemi. Později hráli úspěšná pásma Hurá na Bastilu a S úsměvem Donkichota. Jenže jejich texty, dvojsmyslné popěvky a hříčky, z nichž některé narážely na politickou situaci, se nelíbily komunistickým normalizátorům. I když oba nechtěli na nikoho útočit a bavilo je především jiskření mezi hudbou a slovem, stíhala je udání, zákazy a cenzura, až v roce 1974 museli z Činoherního klubu odejít. Brzy se dočkali zákazu účinkování v televizi a rozhlase a mohli jen příležitostně vystupovat na některých malých scénách, byli vytlačováni mimo Prahu a oficiální scény do vysokoškolských klubů nebo podnikových organizací. Pod stálým tlakem a ve stresu musela dvojice snášet zabavování scénářů, Vodňanský i výslechy v Bartolomějské, kde byl fyzicky napaden, když odmítl spolupracovat. Svůj vzdor korunoval podpisem Charty 77 a jako důsledek zažíval šikanu, sledování příslušníků Státní bezpečnosti, strach o manželku a dítě. Nepracoval, nevydělával, tížilo ho, že do ciziny se nikdy nepodívá, ale nad vodou ho drželo přesvědčení, že bojuje proti příkoří. Dokázal se postavit komunistickému bezpráví, ale s tím musel přijmout a zvládnout i represe, existenční nejistotu a ohrožení celé své rodiny. Po zákazu vystupování se s Petrem Skoumalem věnoval hlavně tvorbě pro děti. Později se spolu pracovně rozešli a znovu spolu vystupovali až po roce 1989 v pořadu Večírek rozpadlých dvojic. Přestože od jejich pravidelného společného vystupování už uplynuly více než dvě dekády, písně a hříčky autorské dvojice mají dodnes pevné místo v paměti mnoha z nás.
Více o pořadu na Kritiky.cz
Stránka načtena za 0,95339 s | počet dotazů: 141 | paměť: 70339 KB. | 04.06.2021 - 02:25:14