Letecké katastrofy, Letecké katastrofy – Na hladinu Atlantiku|12. března 2009. Devadesátiminutový regionál – 23:25 (24.11.21)

Žánr: věda / fakta / vzdělání; Newfoundlandu. Jeden z nejmodernějších vrtulníků na světě, Sikorsky S-92, se ustálil v cestovní hladině 2700 metrů. Kanadský cyklus dokumentárních rekonstrukcí.ŠHDTVŠ2 jazykové verzeŠSkryté titulkyŠKrátce poté zazněla výstraha upozorňující na problém s tlakem oleje. Protože se mohlo jednat o závažnou poruchu, ohlásili piloti stav tísně a požádali o okamžitý návrat na letiště. Indikátor teploty oleje ukazoval stabilní hodnotu. Doufali proto, že půlhodinovou cestu na pevninu zvládnou. Po jedenácti minutách se ovšem vrtulník zřítil do moře. Z osmnácti lidí na palubě přežil jediný. Během několika hodin sestavil kanadský Úřad pro bezpečnost v dopravě tým, jehož úkolem byl vyzvednout vrak a zjistit příčinu nehody. Jeho členové si zřídili základnu na letišti a s pomocí lodě zajišťující údržbu vrtných plošin ze dna oceánu postupně vyzvedli těla obětí, palubní zapisovače a nakonec i trosky vrtulníku. Řídící letového provozu, který s letem 91 komunikoval jako poslední, uvedl, že posádka oznámila totální pokles tlaku oleje v transmisi - klíčovém systému, který přenáší hnací sílu motoru na oba rotory. Závada v převodové skříni může mít katastrofální následky a vyšetřovatelé museli rychle zjistit, co vyvolalo výstrahu nízkého tlaku oleje. Podle senior pilota společnosti Cougar Helicopters se posádka domnívala, že doletí na pevninu, protože přístroje ukazovaly normální teplotu oleje. Zapisovač letových údajů potvrdil, že tlak oleje v transmisi během dvou minut poklesl z normální hodnoty na 0 psi. Stav vraku naznačoval, že vrtulník padal jako kámen a do hladiny narazil ve vysoké rychlosti. Po několika dnech se k vyšetřování připojili zástupci společnosti Sikorsky a amerického Federálního leteckého úřadu. O osm měsíců dřív totiž došlo k podobné nehodě v Austrálii, kde posádka vrtulníku S-92 rovněž zaznamenala únik veškerého oleje. Pozornost vyšetřovatelů se soustředila na skříň olejového filtru. Ta byla k transmisi připevněna třemi titanovými šrouby. Prohlídka vraku odhalila, že dva z nich povolily. Olej neunikal postupně, ale vytekl všechen najednou. Po incidentu v Austrálii výrobce věděl, že titanové šrouby jsou náchylné k únavě materiálu, a pouhých šest týdnů před nehodou letu Cougar 91 vydal upozornění, že musí být nahrazeny. Dopravce náhradní díly obdržel, ale jejich výměnu nepovažoval za prioritu. Následně se ukázalo, že podle výrobce byla možnost závady převodové skříně zcela mizivá, a proto naléhavost výměny šroubů dostatečně nezdůraznil. Informace získané z obou palubních zapisovačů odhalily, jak posádka na nouzovou situaci reagovala. Když dokončili obrat k letišti a necítili dým, ani neobvyklé vibrace, klesli piloti do výšky 300 metrů. Zatímco hledali řešení problému, přimělo je cosi k náhlému nouzovému přistání. Příčinu nalezli vyšetřovatelé mezi troskami. Bez maziva v převodové skříni bylo tření kovových dílů natolik intenzívní, že se zcela ohladily zuby pastorku - ozubeného kola, které přenáší výkon z transmise na ocasní rotor. Ocasní rotor udržuje vrtulník v přímém letu. Bez funkčního pastorku se let 91 neřízeně roztočil. Vrtulník může bezpečně přistát i bez motorů. Vzduch proudící vzhůru roztáčí lopatky rotoru, brzdí klesání a umožňuje stroji bezpečně dosednout. Piloti letu 91 v souladu s předpisy ihned vypnuli motory. Nicméně optimální výška pro takový manévr je 60 metrů. Vrtuln
Více o pořadu na Kritiky.cz